Introit

 Žalmy

Žalmy 16:8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.

9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,

10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.16:8 11  Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

První čtení

Lk 18, 18-27

Kázání

Co je možné u Boha, u člověka možné není. Boží odpuštění, Boží sebevydanost jako znak Božího bytí.

Boží stvoření a Boží vstup na svět ve svém Synu má jedno společné. Obojí totiž provází oběť. Bůh stvořitel se na počátku Bible umenšuje, aby jím stvořený život mohl svobodně žít. Aby člověk mohl být svobodný.

Už samotným aktem stvoření člověka vstupuje do světa - Boží láska. Bůh se pro člověka obětovává. Vzdává se své moci zasahovat do stvořeného světa ve prospěch lidské svobody. Vzdává se možnosti, že by vše naprogramoval a věděl, co se přesně stane.

Dějiny neučinil jako loutkovou hru, při níž by nás tahal za nitky jako loutky. Z biblických příběhů víme, že nám dává odvahu, dává nám naději. Ale netahá za nitky. A je nešťastný, když odmítáme jeho nabídnutou cestu.

Je to velmi zvláštní Bůh. Podstoupil dokonce riziko, že se člověk stane jeho protivníkem. Bůh vstupuje do jím stvořených dějin jako Bůh bezbranný. .

Je to bezbrannost, s níž umírá na začátku Bible Ábel, je to bezbrannost, s níž umírá na konci JK.

Až provokujícím způsobem je tato bezbrannost vyjádřena v knize Zjevení.

Hle, stojím přede dveřmi a tluču, říká J v knize (Zj 3,20).

Proč takto podivně Bůh jedná? Možná proto, aby člověka pohnul k odpovědi.

Lidskou odpovědí na tuto Boží sebeoběť může být totiž jedině: lidská láska vůči Bohu a člověku (Matouš 25:40  Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´)

S obětí souvisí také stvoření zahrady Eden.

Bůh postavil člověka do zahrady Boží, do zahrady, která není jenom božsky krásná, to lze říci o lecjaké zahradě. Tuto zahradu stvořil a založil sám Bůh.

Co je ale velmi zvláštní, že ráj si nestvořil Hospodin pro sebe. Ne jako člověk, který si chce vytvářet svůj ráj pro sebe - často na účet druhých, který se potom promění v peklo.

Podstatou biblického ráje, zahrady Eden je to, že vznikla pro druhého.

Hospodin tvoří zahradu pro člověka - dává tuto zahradu člověku k dispozici, nenechává si ji pro sebe.

Hospodin dělá přesný opak toho, co radí člověku ego. Místo, aby hromadil pro sebe energii a tak sílil, vzdává se svého podílu na moci, tvoří, proto, aby člověk žil z jeho lásky, z jeho dokonalosti.

Zatímco člověk nakonec hyne, když shromažďuje jen pro sebe, Bůh dává povstat k novému životu. Hospodin ustupuje, aby dal prostor druhému. To je základní poselství Bible a křesťanské zkušenosti s Bohem. Oběť se podílí na novém životě. (Jan 15:13  Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.)

Není to ale málo?

K čemu s takovým bezbranným Bohem? Bezbranný Bůh nedokázal zabránit Treblince, gulagu, Osvětimi , nedokáže zabránit každému zbytečně zmařenému životu?

Nedokázal zabránit smrti Abele, ani JK. Tak se nám Hospodin dává v Písmu poznat.

Boží bezbrannost přesto je Boží mocí, která působí ve světě. Skrze nás.

Augustin se to snažil vyjádřit takto: Bůh je mi blíže, než jsem já sám sobě (INTERIOR INTIMO MEO).

Bůh je ve světě přítomný spíše vnitřně, než vnějšně. Obětoval se, aby člověk mohl být svobodný.

Proto je Božská moc ve světě bezbranná. Jak se tedy projevuje?

Bůh se projevuje jako síla lásky, která dává život, která osvobozuje lidi. - ale - je to viditelné jen pro toho, kdo se vůči této Boží síle staví otevřeně.

Pro jednoho je pohled na Ježíše na kříži pohled na trestance, pro jiného Boží syn umírající ve své bezbrannosti. Pro někoho prázdný hrob, ukradené tělo fanatiky, pro jiného zmrtýchvstalý Kristus, pán světa.

Věřící se musí vyrovnávat s tím, že Bůh nezakročuje proti lidskému odmítání.

Hospodin je tu na začátku Bible pro Adama (když pro něj stvořil zahradu), v Kristu potom pro každého člověka.

A stejně tak má být člověk pro člověka. Právě v člověku se může projevovat Hospodinova síla, která vede k porážce zla. Takto v člověku, v nespravedlivě odsouzených svítila Boží naděje i třeba uprostřed Treblinky, Osvětimi.

Hospodin jedná skrze lidi, skrze své posly, skrze nás, jak tu sedíme. My máme dokonce úkol být jeho posly a vyslanci v tomto světě. Náš úkol není pouze věřit v existenci Boha. V existenci Boha nakonec věří i ďábel a démoni.

Hospodin nepostavil člověka do ráje, aby si v něm užíval, ale aby jej obdělával a střežil. Aby sloužil Bohu.

Tak, že se staví do služby Božího díla, když v něm pokračuje podle Boží vůle. To je vlastně také jiným vyjádřením věty: Genesis 1:26  I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.

Člověk má úkol zobrazovat Boha a jeho vůli, jeho lásku, jeho věrnost - tím, jak jedná. Podstatou tohoto jednání je být pro druhé.

Budoucnost je u Boha. To je jistota víry. Boží budoucnost je pro nás větší, než naše vlastní budoucnost. (říká Nizozemský katolický teolog: E. Schillebeeckx).

To je také vyjádřeno životem, smrtí a vzkříšením JK. Toho, který nelpěl na své rovnosti s Bohem, ale ponížil se a sloužil v pokoře druhým (Fp2).

A tak máme naději proti vší vzpurnosti tohoto světa.

Jak tedy zakoušet Hospodina už nyní a tady? Lze to vůbec?

Jedna z odpovědí může být: Bůh je člověku přístupný a zakusitelný v lásce a z ní vycházející spravedlnosti. Když člověk obojí žije, tak Bůh stojí při něm.

Jinak řečeno: kde je láska a spravedlnost, tam se Hospodin prochází po zahradě - pak jsme v BK. Ozvuk tohoto poznání víry slyšíme také ve slovech listu apoštola Jana: 1 Janův 4:12  Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

Přeji nám všem, aby v nás Bůh zůstával a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

děkujeme ti Pane, že nás povoláváš k lásce a milosrdenství.

Ke spravedlnosti, která z obého vychází.

Prosíme, abychom následovali příkladu tvého syna - JK

Amen

Poslání

 Koloským 3:17  Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Filipským 2:14  Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování,

15  abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět,